Jacek modely

Většina modelářů má nějaké povědomí o modelářských epochách, ale většinou se tím nějak důkladněji nezabývají. Modelují zkrátka buď ČD nebo ČSD.

Výrobci na obalech modelů uvádějí epochu, ale to je většinou příliš obecné.

Období epoch udávají mezinárodní modelářské normy NEM – zde, popis jednotlivých epoch je však pro našince příliš obecný a nic neříkající. Upravená československá norma – zde, už je podrobnější, počítá i s tzv. periodami. I tak je však spíš obecná.

Výjimkou jsou teď např. lůžkové vozy od firmy L.S. model, na obalu je kromě epochy uveden i konkrétní rok. Z toho může člověk získat konkrétní představu, do kterého období vozidlo patří či nepatří.

Řada označovacích systémů popisů a barevných řešení z jednotlivých dílčích období se v provozu překrývala – nebylo a není možné naráz přeznačit nebo přelakovat všechna vozidla.

Např. tato vozidla spadají do stejné epochy:

M 240.0113 v původním nátěru z výroby s velkou hvězdou na boku představuje začátek epochy IV., rok 1968. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy byly hvězdy odstraněny. Nejdříve k nám vpadla vojska socialistických států (kromě SSSR např. NDR), pak byla odsunuta a zbyla zde jen vojska SSSR.

M 152.0013, T 466.0008 a T 478.3082 odpovídají začátku 70. let, kdy vyjely z výrobních závodů

V první polovině 70. let se začaly při dílenských opravách zjednodušovat nátěry, bylo to znát hlavně u motorových a přípojných vozů. U lokomotiv byly vypuštěny ozdobné pruhy a linky.

T 466.0286, T 466.2131 v unifikovaném nátěru už spadají do období po roce 1977

M 286.1011 a T 6798.1225 s výstražnými proužky na čelech patří do období po roce 1983

725.030-1, 852.007-4 a 781.598-8 už zastupují konec IV. epochy, od roku 1988 do 1993. S jinými logy by pak spadaly do začátku V. epochy. I když např. karkulka 725.030-1 dojezdila v pravidelném provozu v této podobě beze změny, stejně jako mnoho sergejů.

Je jasné, že v provozu se jednotlivá „sousední“ období prolínala, třeba takto:

Ale holý nesmysl je už toto:

T 478.3082 a 852.007-4. A přitom to podle norem patří do stejné epochy.

Až tak úplně holý nesmysl by to však nebyl, pokud bych modeloval nostalgický provoz, pak by to bylo do určité míry v pořádku.

Muzejní parní lokomotiva 18.201 např. patří do epochy V, stejně jako brejlovec 754.028-9

Ale pozor, takové zdůvodnění může vést k naprostému chaosu, když nakonec modelář má více nostalgických souprav než pravidelných a provozuje všechno se vším nehledě na epochy ani na železniční správy.

Jako modelář jsem se rozhodl stavět kolejiště z období 70. let tak, aby jednoduchými záměnami některých dobových prvků umožnilo provoz souprav od roku 1945 do současnosti.

Ponechám stranou řešení kolejiště a popíšu vozidlový park. Navzdory všem normám a tabulkám jsem dospěl k poznatkům, že každý model se dá zařadit do konkrétního časového úseku, tak pěti, maximálně deseti let. U některých lokomotiv, např. různých prototypů pak jde jen o pár let. Až příliš často u nás docházelo ke změnám, ať už v označení, nápisech nebo nátěrech.

 

EPOCHA III.
1945	obnovení ČSD, převzetí vozidel od BMB-ČMD, SŽ, převzetí kořistních vozidel, převzetí vozidel zbylých na našem území vlivem druhé světové války, postupná konsolidace – zařazení kořistních vozidel do provozu (např. 455.2), zařazení nově vyrobených vozidel do provozu (např. 534.03 apod.). Řada vozidel v provozu s označením cizích železničních správ a/nebo kořistním označením SSSR, popř. s dočasným označením ČSD, postupné přeznačování dle zvyklostí ČSD, s menšími odchylkami obnova předválečného uspořádání nápisů na osobních vozech
1949	Všeobecně zaveden mezinárodně dohodnutý systém vyznačování základních parametrů na nákladních vozech
1950	Zavedení žlutých popisů a změna uspořádání nápisů na vozidlech osobní přepravy, přestává se používat číslo ředitelství drah u označení domovské stanice
1951	zavedení rudých pěticípých hvězd na vozidla, zprvu tence žlutě olemovaných, později bez lemu
1952	zavedení správ drah (Pražská, Ústecká…), což se promítlo i do popisů a jejich uspořádání, pojem „výtopna“ nahrazen „lokomotivním depem“ – opět se postupně promítlo na vozidlech, na osobních vozech se začal používat obtisk se státním znakem
1956	zrušení třetí vozové třídy, přeznačení vozů (např. Clm 4-6304 na Blm 4-6304)
1957	přečíslování vozů podle určení (pro rychlíky nebo pro osobní vlaky) a příslušnosti k domovským stanicím Pravděpodobně ve stejné době zaveden pojem Vozové depo místo dřívějšího Vozového úseku
1958	Nové uspořádání nápisů na nových čtyřnápravových osobních vozech, později též částečně aplikováno na některých vozech starších (včetně dvounápravových)
1959	Zaveden nový způsob vyznačování parametrů nákladních vozů (tabulka traťových tříd), počátek zavedení nových jednotných návěstních držáků, následně též demontáž žebříků na čelech osobních vozů. Na osobních vozech se přestal používat státní znak
1960/61	odstraňování „lvíčků“ z hnacích vozidel, náhrada označením ČSD, přestal se používat poštovní znak (státní znak a trubka s ozdobami) na poštovních vozech, postupné doplňování nového státního znaku („pavézy“) na salonních vozech
1963	zrušení dosavadních správ drah, odstranění údajů (Ústecká dráha, Pražská dráha apod.) z popisů vozů a s tím související úprava rozmístění nápisů, na hnacích vozidlech byly posléze aplikovány nápisy Severozápadní, Střední dráha apod.
1965	Oficiální zavedení odlišení v řadovém označování střídavých elektrických lokomotiv písmenem S (dosud všechny elektrické loko E bez rozlišení), doplnění písmene U k úzkorozchodným hnacím vozidlům moderních trakcí a doplnění druhu trakce u elektrických vozů – např. TU 47.0, EMU 49.0 apod.) a písmena N u nemotorových vozů v jednotkách, přečíslování hnacích vozidel motorových jednotek
EPOCHA IV.
1966	zavedení nového systému označování vozů z troj- až pětimístných na 12-místné mezinárodní, které bylo postupně aplikováno na vozech – nejprve u vozů z novovýroby, pak u vozů pro mezinárodní provoz, později pro vnitrostátní provoz. S původními čísly ponechány jen úzkorozchodné vozy a patrové jednotky. Jiné rozmístění nápisů, v některých případech aplikované u osobních vozů ještě se starými čísly
1968	Po invazi vojsk Varšavské smlouvy snímání rudých hvězd z vozidel, na vozidlech dočasně hesla vyzývající okupační vojska k odchodu a k potrestání domácích zrádců a nejednotně aplikované různé symboly (starý státní znak nebo jen lev, československá vlajka apod.). Zavedeno mezinárodní řadové označení nákladních vozů, národní značení psáno za lomítkem
70. léta	zjednodušování barevných nátěrů vozidel při dílenských opravách, návrat rudých hvězd na hnací vozidla (zpravidla menší velikosti), zavádění prvních „unifikovaných nátěrů“ na vozidla – např. celozelené stejnosměrné elektrické lokomotivy – pro naprostou nezřetelnost v provozu potom doplňovány oranžovými výstražnými proužky na čelech, posléze úpravy takto unifikovaných nátěrů aplikací krémové barvy ve středových partiích vozidel. Doplňování číslic 0 do inventárních čísel řadového označení (tak, aby byla čtyřmístná, např. T 435.001 = T 435.0001 apod.) při výměně řadových tabulek (nejčastěji za lité), na čelech motorových vozů při obnovách nátěrů. Masívnější zavádění hranatých nárazníků na vozidla (probíhalo již také v druhé polovině 60.let). U osobních vozů se na čelech přestává vyznačovat vozová skupina.
1977	zavedení jednotných nátěrů hnacích vozidel
1981 – 1982	aplikace „zkušebních“ oranžových výstražných pruhů na vozidla (do unifikovaných nátěrů vzor 1977)
1982	přečíslování a změny mezinárodního řadového označení u části nákladních vozů v důsledku změn a upřesnění mezinárodního systému. Původní národní řadové označení bylo dále uváděno odděleně a menším písmem v závorce.
1983	Zavedení mezinárodního řadového označení osobních vozů, národní řadové označení u osobních vozů zaniklo Všeobecné zavádění 30 cm širokých oranžových a žlutých pruhů na čelech hnacích vozidel pro jejich lepší viditelnost Vydána nová norma na nápisy na osobních vozech, všeobecné zavedení piktogramů místo textů na jídelních, lůžkových a lehátkových vozech
1987	Zavádění nového loga ČSD v oválné podobě na hnacích vozidlech a některých osobních vozech, na nákladních se nadále používalo písmenné označení ČSD ve stávající úpravě
1988	Zavedení „computerového“ označení hnacích vozidel ČSD – než došlo k výměně tabulek, byla nová čísla provizorně aplikována šablonami, k výměně tabulek přitom u některých vozidel došlo až v 90.letech). Na některých vozidlech se nové označení v provizorní či definitivní podobě (se starým označením doplněným barvou) vyskytlo už v předstihu v roce 1986, v roce 1987 se naopak na lokomotivy provizorně barvou doplňovalo označení nové. Další unifikace nátěrů hnacích vozidel, tentokrát šlo zejména o všeobecné zavedení 60 cm širokých žlutých pruhů kolem celé skříně. U motorových a přípojných vozů tím došlo k naprosto nelogickému rozhození barevné jednotnosti.
1990	Změna barvy popisů u vozů osobní přepravy (osobní, lehátkové, lůžkové, restaurační, služební, poštovní, přípojné) ze žluté na bílou Zavádění původních nátěrů na hnacích vozidlech, často doplněných žlutými výstražnými pruhy šíře 300 mm na čelech, příp. 600 mm okolo obvodu, poměrně rychlé rozvolnění nátěrové „disciplíny“, zavádění zcela atypických nátěrů na hnacích vozidlech podobně, jako to dělalo LD Brno při větších opravách některých vozidel (např. řady 560, 753, 754) už v 80. letech. Více.. Změna řadového označení velké části osobních vozů v důsledku změny významu písmena „m“ v mezinárodním systému (u některých vozů pro mezinárodní provoz aplikováno již dříve), u nákladních vozů se přestává používat národní řadové značení
1991/1992	Postupné nahrazování žluté barvy ve výstražných pruzích krémovou – nejdříve u vozidel z výroby (sériové 704 z let 1991/1992 apod.), později i při opravách – např. 363, 163 apod. Zkušební zavádění nových nátěrů osobních vozů.
1992	V prosinci provedeno dělení parku nákladních vozů mezi ČR a SR, zavedení přechodného označení nálepkami „C“ a „S“ do doby, než došlo k fyzickému přeznačení vlastnické železnice
EPOCHA V.
1993	Rozdělení ČSD na ČD a ŽSR, vznik nových log.
1994	Postupné přeznačování přípojných vozů do systému „lokomotivního označování“
1995	vznik DKV, částečné pokusy o unifikaci (např. „jihlavské nátěry“ motorových lokomotiv (modrá, červená s bílými pruhy na čelech, vycházejícími z naší národní trikolóry – různé varianty – např. řady 708, 714 a 714, 749.265 apod.)
1997	Opět unifikace nátěrů všech vozidel. Pro většinu řad to znamenalo vytoužený návrat k barevným schématům z výroby, u některých ve zjednodušené podobě (např. E loko, M vozy). Zaveden jednotný nátěr osobních vozů, u něhož došlo k částečnému barevnému rozlišení mezi vozy pro mezinárodní a vnitrostátní přepravu. Nátěry přípojných vozů byly po dlouhých letech sladěny s motorovými vozy.
2001	Úpravy v řadovém označení vozů, např. Baafx, nově Btax; zavedení číselného rozlišovacího kódu v případech, kdy stejné řadové označení mělo více typů a variant vozů
2003	Vydána nová norma pro vnější barevné řešení železničních kolejových vozidel. U lokomotiv přesně definovala rozvržení barevných ploch pro jednotlivé typy, zpravidla vycházející z původních nátěrů, u osobních v podstatě zakotvila barevné řešení aplikované od roku 1997.
EPOCHA VI.
2007	Koncem tohoto roku došlo k rozdělení ČD na ČD provozující osobní přepravu a ČD Cargo provozující nákladní přepravu, zavedení mezinárodních označení v nezkrácené variantě na hnacích vozidlech, stávající tabulky řadového označení ponechány. Nová dvanáctimístná čísla „lokomotivního“ systému aplikována u některých přípojných a řídicích vozů
2008	Zavedení firemních nátěrů, nejprve ČD Cargo a později také u ČD, nová loga ČD Cargo
2009	Přečíslování všech samostatných přípojných a řídicích vozů podle nových mezinárodních pravidel (TSI); všeobecné zavedení číselného kódu typu u všech vozů
2010	Změna původně chybně určených číselných intervalů u řídicích vozů

 

Tento přehled by ale měl posloužit jen jako jakési podrobné vodítko – není např. rozebrána otázka označení stanovišť P a Z (např. ještě u M 262.0, M 284.0-1…), tabulky kuřáci x nekuřáci, pozdější náhrady nápisy a ještě později piktogramy, návěstní svítilny (např. u M 131.1 původně jednoduché…). Bylo toho daleko víc, daleko víc bylo i různých přechodových variant, kdy se např. měnily vozové třídy (klasický příklad spojený se změnou parametrů byly např. vozy původní řady Calm, po 1956/1957 Bam)….

Některé změny se realizovaly postupně i během dlouhé řady let, např. dodnes se, byť ojediněle, ještě vyskytují některé vozy z kategorie osobních v celozeleném nátěru, ač zeleno-šedý nátěr byl všeobecně zaveden v roce 1997, v 50. a 60. letech na osobních vozech paralelně existovalo několik způsobů provedení a rozmístění nápisů apod. Kromě hromadné úpravy vzhledu vozidel se také občas vyskytovaly případy, kdy se nátěr měnil v průběhu výroby některého typu vozidla (T 478.1, EM 475.1) nebo též zcela individuální úpravy, např. speciální nátěr některého vozidla pro účast na některém veletrhu nebo výstavě (475.1142, E499.144 apod.), odlišné barevné provedení měly také některé prototypy.

Nejlepším možný podkladem ke stavbě modelu jsou přímo dobové fotografie.

Závěrem bych chtěl modeláře varovat před současným vzhledem některých muzejních vozidel. U mnoha vozidel rozhodla při renovaci snaha uvést je do stavu po vyrobení, což ani není technicky možné.

Motorový vůz 831.043-5 prošel v 80. letech rekonstrukcí, jezdil pak v tehdejším unifikovaném nátěru s širokým žlutým pruhem. Při další dílenské opravě se dočkal červenokrémového (tzv. polomáčeného) nátěru se žlutými proužky na čelech. Jako historické vozidlo však dostal nátěr z výroby, z 50. let. Je to ale řada 831, která vnikla v 80. letech rekonstrukcí. Návěstní svítilny na čelech jsou ve sdružené podobě – tj. čirá i červená světla, což znázorňuje stav po rekonstrukci z 60. let. Rovněž horní středový reflektor původně vypadal jinak. Nápisy jsou současné a vůz má loga ČD.

Odstrašujícím příkladem jsou vozidla KŽC, která jsou naprostými paskvily. Při dnešní existenci mnoha publikací plných dobových fotografií je to zvlášť nepochopitelné. I když tady jde spíš o čistou komerci než nějakou nostalgii

vůz Balm opatřený směsicí historizujících nápisů z různých období a ještě špatně umístěných. Číslo vozu je 5-místné z 60. let, nátěr zjednodušený ze 70. let. Označení vozových tříd pro jistotu dvojmo, piktogram ruční brzdy obrovský. Více už to snad ani nešlo zkazit, přitom by stačilo tak málo…

Tady je jasné, že někdo udělal popisy jenom proto, aby byly a tvářily se historicky. Už z běžného pohledu na tento vůz je ale jasné, že vůz vypadá jako z pravidelného provozu (byl odkoupen od ZSSK po vyřazení) – a popisy to asi měly vylepšit. Bohužel, moc tomu nepomohly (ani ty odlévané „dvojky“ druhé vozové třídy).

Vůz 831.117, který dostal neexistující označení M 262.1117. Vůz má nápisy, které se umístěním blíží období 60. let, provedením nápisů na boku však stejně nesouhlasí. Nechybí bohužel ani lvíček z 60. let, výstražné pruhy jsou z roku 1982 a široké zkosené nárazníky téže doby. Diskutovat se dá rovněž nad bílou ozdobnou linkou a olemovanými nárazníky, z dílen žádný vůz v takové podobě nevyjel, fírové si ale často svoje stroje vylepšovali. Bohužel takto ozdobené nárazníky jsou “poznávací značkou” všech motorových vozů KŽC.

Petr Smutek

ing. Ivo Mahel

Bohumil Šádek, ml.