Jacek modely

Ještě to není ani rok co jsem psal o motorovém vozu řady 810 od MTB v H0. Za vznikem byla tehdy zjevně snaha přijít s modelem za každou cenu dříve než Roco, což se také projevilo na vzhledu zbytečnými chybami.

Teď tu máme verzi TT

Celkový pohled

Model je zabalen v klasické krabičce, která je nezvykle malá. Přiloženy jsou výlisky doplňků, schůdky, kotvičky a dále univerzální výlisek, z kterého asi použijeme jen imitace háků.

Nástřik skříně je čistý, předěly barev ostré, potisk krásně čitelný. Jako tvůrce obtisků mě těší, že nápisy na 100% odpovídají předloze.

Proporce modelu víceméně sedí, oproti H0 jsou správně boční okna a celkově TT vypadá lépe. Čelo je však stejné, čelní okna se zdají být vyšší. Na fotce skutečného vozu je jasně vidět, že okna jsou obdélníková, na modelu jsou skoro do čtverce. Skříně reflektorů jsou vysoko a jsou o půl mm širší, čímž vznikne problém u nátěrů s pruhy a linkami. Také nesedí úhel sklonu pluhu. Opět zbytečně zásadní chyby, navíc opakovaně.

Ozvučení

Na spodní straně DPS je konektor next18, dá se použít dekodér Zimo MX658N18 nebo lépe MS580N18. Na horní straně jsou pak plošky pro reproduktor. Místo pro něj jsem předpokládal v prostoru WC, kde by se za neprůhledným oknem schoval. Tento prostor je však vyplněn výstupkem rámu, který tvoří balast. Reproduktor jsem proto dal na druhou stranu. Teoreticky by se výstupek dal odříznout nebo by pomohla průhledná ozvučnice, pro mě je prioritou kvalitní zvuk, použil jsem tedy černou kostku Zimo 10×15, která se vejde po odříznutí sedadel a ucvaknutí částí kontaktů reproduktoru.

Osvětlení

Rozhraní next18 toho moc neumožňuje, osvětlení tak vyžaduje kompromisy. Interiér svítí trvale s pozičními světly, nedá se ovládat bez nich. Deska má i osvětlení stanovišť, bohužel obě na jednom výstupu, což je ve výsledku poněkud nesmyslné. U svého modelu jsem diodu zadního stanoviště zatemnil černou plastelínou a kouskem pásky a nastavil jsem směrovou závislost. Pak se aspoň jedno stanoviště chová jako u jiných modelů, svítí jen ve směru vpřed a rozjezdem zhasíná.

Nastavení ve zvukovém projektu je toto

F0 – světla poziční + interiér

F1 – světla koncová

F2 – světla dálková

F3 – světla posun, poziční na obou čelech

F5 – osvětlení stanovišť, viz popis výše.

Jízdní vlastnosti

Tady od kritiky můžu přejít k chvále. Model je na svou velikost úctyhodně těžký, váží 136 gramů. Pojezd má navíc kyvnou nápravu. To zaručuje naprosto spolehlivý odběr proudu. Pro srovnání modely s pojezdy Pikoloko na fotkách výše váží 67 gramů a provoz s nimi je možný jen při spojení více vozů magnetickými spřáhly Peho. M 152.0 MTB bez problémů dokáže jezdit sólo, což je tedy na mém kolejišti s mnoha zlomy nivelity věc nebývalá.

Vylepšení

Každý model se dá něčím vyšperkovat. Kromě dolepení přiložených doplňků a pár figurek působí u vozidel s velkými čelní okny právě stanoviště divně, protože jeho výlisek je celý bílý. Zde ale stačí málo, natřít vše barvami a na přepážku nalepit fototexturu

Do oddílu se dá nalepit tato přepážka, ale velikost a umístění dveří a oken tu nepasuje, dělal jsem to na Pikoloko

Zde je ke stažení soubor Excel pro vytisknutí ve správné velikosti. Doporučuji tisk na fotopapír v nejvyšší kvalitě a pak důkladné přestříkání bezbarvým lakem v několika vrstvách, aby časem nedošlo k vyblednutí barev

Rychloměr je z kousku polystyrenové tabulky.

Chybí stěrače, nenašel jsem ve svých zásobách žádný odpovídající lept

Na kolejišti

Porovnání s LPH

Celkový dojem

Popis tvarů můžu rovnou opsat z recenze modelu H0, tvar skříně víceméně odpovídá, čelní okna jsou moc vysoká a kryty reflektorů jsou příliš vysoko. Nesedí sklon pluhu. Chyby byly u HO stokrát omílané a kritizované, ale zbytečně. Nejen mě přijde, že jsou snad vytvářeny schválně…

Jízdní vlastnosti jsou vynikající, kyvná náprava spolu s vysokou hmotností zaručuje výborný odběr proudu

Osvětlení umožňuje v rámci omezených možností maximum, i když osobně bych oželel osvětlení stanovišť ve prospěch samostatně ovládaného interiéru. U ČSD verze to nevadí, svítilo se jen v noci, u varianty ČD to bude velký kompromis.

Je jasné, že model je již dál než prastaré stavebnice LPH, bohužel se to nedá říct o zmíněných partiích čela, která tehdejší autor trefil přesně před 30 lety i bez 3D modelování.

Nyní my téčkaři s očekáváním ještě vyhlížíme model od Kuehna. Předpokládám, že proporčně bude bezchybný, ale slabiny bude mít jako vždy v možnostech osvětlení a ozvučení.

Jako celek působí model dobře, digitalizace nebo ozvučení je snadné.

Petr Smutek