Při nahrávání zvuků laminátek padly od zúčastněných návrhy na reálnější provedení některých procesů.
Nenápadné přidávání několika zvuků nakonec skončilo půlročním vývojem a pouhá zvukařina už přešla v plnohodnotné programování pár skriptů.
Byla by však škoda, aby celá tato námaha skončila v šuplíku bez představení veřejnosti.
Jak jsem nejednou zjistil, požadavky běžného uživatele jsou dost odlišné oproti lidem z provozu nebo přímo strojvedoucím. Laikům technické detaily nic neříkají nebo jim to přijde nudné. Upřednostňují různá hlášení nebo nesmyslné mluvení vysílačky
Některé z těchto nových skriptů budou proto jen v projektech verze 20 a to ještě jen na přání.
Prvním skriptem je nahození/odstavení lokomotivy
Tlačítkem F22 je možné aktivovat následující události
Nahození lokomotivy
- Před zapnutím zvuků F8 dojde k simulaci nahození lokomotivy. Strojvedoucí jde do strojovny zapne propojovače a vrátí se na stanoviště
- Spustí pomocný kompresor
- Po vypnutí F22 se vypne zvuk pomocného kompresoru a pak je teprve aktivní zapnutí zvuků F8
Odstavení lokomotivy
- Před vypnutím zvuků F8 je třeba zapnout funkci F22
- Po následném vypnutí F8 se přehraje sekvence zamknutí brzdiče a vypnutí propojovačů ve strojovně
Při stisku pouze F8 se přehraje jen zvuk hlavního vypínače a pantografu
Světlo ve strojovně se aktivuje pouze pokud svítí kabina, jelikož ve dne není třeba svítit.
Toto řešení je vhodné jen pro bobiny, laminátky a šestikoláky. U těchto starších řad mám nahrané zvuky odpojovačů. Navíc modely Piko a Roco mají osvětlení strojovny, které dodá zvukovému efektu skutečný smysl. Tím se přímo nabízelo „dějové“ provedení sekvence, tedy strojvedoucí vejde do strojovny, provede nějaký slyšitelný úkon a vrátí se zpátky.
U novějších řad ten zvukový prvek chybí. Strojvedoucí sice před nahozením lokomotivy provede více věcí, ale např. zapnutí baterií, či kontrola kompresoru pohledem, apod. není zvenku nijak slyšet.
Oproti skutečnosti je vše trochu zjednodušené a zkrácené, aby to bylo použitelné i pro širší publikum.
Poznámka k továrním zvukům
Nějaký zvukový děj při zapnutí a po vypnutí zvuků není nová věc. Objevuje se to už dlouho u zahraničních zvuků, naposledy u chystaného modelu zrovna bobiny, od Roco.
Zahraniční autoři si z nějakého důvodu libují ve zvuku ruční brzdy. Když pominu zvuk připomínající snad nějaký rumpál, nemá použití žádnou logiku. Dokud strojvedoucí nenahodí lokomotivu a kompresor nenapumpuje do hlavního vzduchojemu provozní tlak vzduchu, není možné sahat na brzdiče a povolovat ruční brzdu.
V reálu však točení kolem brzdy na stanovišti není venku vůbec slyšet, takže jsem zvuk ruční brzdy zcela zavrhl.
Ukázky
Petr Smutek
komentář k “Skript nahození a odstavení lokomotivy”
Komentář tak trošku „z druhé strany barikády“
Vždycky, když nám Petr, náš český to mistr modelových zvuků, na svém webu uveřejní nějaký další článek s popisem nových vychytávek pro své projekty, má můj neskrývaný obdiv.
Jako člověk, který kdysi programoval i na HW úrovni, si totiž dovedu představit, kolik pravdy se skrývá v té jednoduché větě: „Nenápadné přidávání několika zvuků nakonec skončilo půlročním vývojem a pouhá zvukařina už přešla v plnohodnotné programování několika skriptů.“.
Kdo si to někdy sám nezkusil, těžko uvěří – ale je to skutečně nevděčná práce.
Já sám jsem si to teď na jaře na vlastní kůži taky vyzkoušel – po té, co Zimo ke konci loňského roku konečně uvolnilo rozumně použitelný Tool pro psaní scriptů a jejich integraci do již existujících projektů – jsem si totiž bláhově usmyslel, že bych si třebas nějaký takový scriptík taky mohl zkusit napsat… (Logicky: „Jsem přeci bývalý programátor, tak by to snad měl zvládnout!“)
Ale ouha – nikde k tomu není žádná kloudná dokumentace, uvolněné verze programovacích nástrojů nejsou sladěné s uvolněnými verzemi firmware pro dekodéry, simulátor běhu scriptů má jen velmi omezené funkce, apod. – jen Zimo (podobně jako Microsoft) neopomene hned několikrát zdůraznit, že veškeré použití jejich free-SW je pouze a jen a jen na vlastní riziko uživatele.
A tak, pokud člověk nechce neustále otravovat Petra s přihlouplými dotazy, nezbývá než si vždycky zkousit něco napsat, vložit to do projektu, ten pak nahrát do mašinky (samo nahrávání je operace tak na hodinu) a pak to naživo vyzkoušet na reálném modelu. Následně zjistit, že to zdaleka nefunguje tak, jak si člověk představoval, zapátrat proč asi a zkusit tu nefunkční část scriptu naprogramovat nějakým jiným způsobem. Takhle nějak to vlastně i Zimo oficiálně doporučuje v textu toho jejich mikro-manuálku. Vyjádřeno jedním výstižným slovem z vojenského žargonu: Pakárna.
Dnes (po půl roce) jsem na tom v podstatě podobně, jako píše Petr: po půl roce různého zkoušení a úprav jsem na tom (za vydatného přispění Petrovy bezmezné loajality) tak, že už se začínám blížit ke zdárnému konci – tj. můj vlastní script pro ventilátor a kompresor (čítající aktuálně asi 80 řádků kódu) už začíná fungovat zhruba tak, jak jsem si někdy začátkem roku vysnil …
Podstatný rozdíl je ale v tom, že ve svých kódových projektech má Petr takto sofistikovaných scriptů (jako popisuje ve svých článcích) vždy hned několik – v kombinaci s několika dalšími, jen o něco málo jednoduššími. Konkrétně třeba projekt Bobiny 140 pro MX obsahuje 8 scriptů (z 8 možných) a paměť využívá na 97% capacity. Slovy Petra: Nedá se přidat už ani vteřina navíc.
Nebo třeba nový projekt Laminátky 240.045 pro MS dekodéry: ten obsahuje už 16 scriptů (z 16 možných). Takže když si chce člověk přidat něco vlastního, musí chtě nechtě nakonec požádat Petra, aby mu udělal „projekt na míru“, kde mu „na míru“ některé funkce (z těch méně významných) z projektu prostě vymaže. Že je taková prosba vždycky hloupá, je nasnadě: Jemu vyladění každého takového scriptu dá vždy určitě dost práce a já pak za ním jdu s tím, že bych to potřeboval vymazat …
Nezbývá tak, než popřát Petrovi pevné nervy – a to jak při vývoji dalších scriptů, tak i v komunikaci s těmi, kdo po něm budou požadovat podobné úpravy jako já.
Honza A.