Jacek modely

Už někdy před rokem byla firmou SDV ohlášená výroba stavebnice „Rybáku“. U stavebnice Eas jsem si říkal, proč stavebnice něčeho co už mnoho let vyrábí někdo jiný. První srovnání s fotkami mě nenechalo na pochybách, tento vůz si opravdu zasloužil lepší zpracování. V případě vozu Be však až tak jednoznačný dojem nemám.

 

Se stavebnicí vozu Be přišla už zhruba před 10 lety firma Detail. Řešena je kombinací leptů a odlitků, celá skříň a podvozky jsou z leptaného plechu, rám, střecha, interiér a masky podvozků z polyuretanu. Tehdy bylo velkou novinkou natáčení podvozků. V té době to byla podle mě nejlepší stavebnice spolu s Balmem od Hekttora.

S příchodem nového typu spřáhel Tillig nastal problém jak je zaměnit , vůz měl leptaná očková spřáhla, která zároveň zajišťovala v oblouku mírné natočení podvozků. Dnes máme kinematiky, které se dají instalovat, ovšem už to vyžaduje frézování a úpravy podvozků. Za celou existenci se stavebnice dočkala jen jedné inovace, možnosti vletovat do podvozků mosazná pouzdra. Instalaci kinematik neumožňuje dodnes. U svých modelů jsem vždy jeden podvozek přilepil natvrdo k rámu a druhý nechal zavěšený, aby zůstal aspoň jeho výkyv ve vertikálním směru. Uchycení náprav mám tím pádem tzv. trojbodové.

Stavebnice SDV je řešená úplně jinak, vývoj se nedá zastavit. Nicméně srovnání obou vozů na kolejišti je asi stejné jako brejlovce od Roco a Kuehna, kdo najde pod lupou deset rozdílů

 

Předloha

 

čelo vozu Be s šesti okny

 

interiér vozu Ce 3-3402

 

jinak řešený interiér vozu Ci 4-4694, původně OZVD

 

Vzhledové odlišnosti v různém období

do roku 1950, označení Ce, pětimístné číslo, bílé popisy. Nápis ČSD a trojky stínované. Nárazníky s kulatými talíři, na čelech držáky návěstních svítilen a žebříky

 

léta 1950 – 1968, označení Be, pětimístné číslo, žluté popisy. Držáky návěstních svítilen a žebříky se postupně odebíraly, nárazníky se začaly měnit za hranaté. Tyto změny probíhaly v delším rozmezí, znalci upřesní

 

po roce 1968, označení Be, dvanáctimístné číslo, žluté popisy. Již bez žebříků a držáků svítilen, nárazníky hranaté. Po roce 1983 dostaly vozy označení Baa

 

Stavba

Stavebnice je zabalená v kartonové krabičce

 

Sestavování je jednoduché, používal jsem lepidlo na plastikové modely. Z přiloženého návodu se dočteme pár informací o historii vozu, ke stavbě tu není ani slovo.

Některé díly je poměrně náročné dostat z rámečku bez poškození, např. pro uvolnění rozsoch jsem musel rámeček ze všech stran obřezávat pilkou. Nedoporučuji díly odcvakávat nůžkami nebo ohýbat, dojde ke zlomení.

 

Rozsochy mají nahoře výstupek, který přijde do otvorů v rámu. Musíme je ovšem přibrousit jinak tam nevejdou. Opatřil jsem je ložisky Peho. Na výliscích se schůdky jsou i dlouhé stupačky, což dává tušit, že bude následovat stavebnice vozu Dsd.

 

Sestavený vůz, schůdky doporučuji lepit až po sesazení rámu se skříní. Jen tak se dá dopasovat poloha podle dveří.

 

Otvory v závaží jsem prořízl kvůli protažení káblíků od spřáhel

 

 

Nárazníky jsou ve stavebnici pouze s kulatými talíři. V požadovaném období měly vozy nárazníky s talíři hranatými, ty bohužel ve stavebnici nejsou. Upravil jsem kulaté pilníkem.

Pak je tu leptík s doplňky.

Najdeme na něm madla ke dveřím a pod nárazníky, dále hák a přechodové můstky se zavřeným zábradlím. Také jsou tu žebříky a držkáky návěstních svítilen. Ale pozor ! Ty nejsou pro zvolené období. Stavebnice je na obojí připravená, otvory pro žebříky jsou naznačené pouze zevnitř, při instalaci je tedy stačí provrtat skrz. U vozu bez žebříků tak není potřeba řešit otvory navíc a jejich tmelení.

Výlisky oken vypadají hezky, rámy a úchyty jsou dokonce v barvě hliníku. Okna krásně pasují v otvorech skříně, avšak vzhledově má navrch vůz od Detailu, folie vždy bude vypadat lépe než tlustější materiál. Vůz Detail má navíc jedinečnou možnost zasklení, se kterou jsem se nesetkal u žádné jiné stavebnice. Leptík oken obsahuje úchyty a dole výstupky, obojí se ohne o 180 stupňů a drží pásek fólie bez kapky lepidla.

Interiér vozu je spíš polotovar. Jsou tu výlisky přepážek a lavic, není tu ovšem podlaha, do které by se všechno přilepilo. Vše se pak jednotlivě přilepí na kovové závaží, což je poněkud nedořešené. Polohu jednotlivých lavic je potřeba trefit odhadem podle oken a problematické může být i samotné lepení. Bude-li lepidla málo, je otázkou času, kdy sedadla uletí. Mám s tím své zkušenosti, sekundové lepidlo prostě po pár letech ztratí pevnost a pak stačí malý náraz a plastové díly nalepené na kov uletí. A bude-li lepidla hodně, hrozí poškození (zbělení) oken výpary. Okna musí být vlepená v kastli dřív než interiér.

Stěny kupé se slepí ze tří dílů a k nim se přilepí stěny s lavicemi. Opět ale bez nějakých zámečků nebo jasného určení polohy. Proč není stěna s dveřmi z jednoho kusu a v ní drážky pro stěny s lavicemi?

Má to být zřejmě takto

Chceme-li ve voze svítit, je nezbytné natřít i interiér a vnitřní stěny barvou

 

Madla ke dveřím. Před jejich lepením provrtáme otvor do rohu druhého schůdku

 

 

Kinematiky

Ve stavebnici jsou inovované kinematiky SDV, které byly velmi vychvalované. Dal jsem jim tedy druhou šanci, ale můj názor nezměnily. Sice je jejich sestavení mnohem lepší, ale výsledek je stále stejný. Záleží prostě na tom jak to člověk sestaví a vyladí. Pokud někde zůstane otřep či ostřejší hrana nebo se dostane lepidlo kam nemá, je problém. A pak je to jen na vztek. Jedna kinematika chodila krásně, druhá se občas zasekávala, sáhl jsem proto opět po Peho a nebylo co řešit. Je to věc názoru, ale dávám přednost přístupu „kup a přilep“ před zdlouhavým laděním a řešením vykolejování kvůli zaseknutí v ostrém provozu.

 

Vůz jsem vybavil magnetickými spřáhly Peho, kinematika SDV si neporadila s vracením do středové polohy. Odpor káblíků je silnější než magnet.

Instalace kinematik je připravená pěkně, ale také ne úplně perfektní. Zadní část se zasune do imitace podvozku, je tam pro ni otvor. Ale je menší. Pokud se podaří tam kinematiku nacpat, její kovový trn drhne o odlitek.

 

Otvor jsem profrézoval trochu více a místo po stranách využil pro protažení káblíků spřáhel do vozu

Obtisky

Ve stavebnici je obtisk pro vůz v období po roce 1968, tedy s dvanáctimístným číslem. Jsou na výběr dvě čísla. Obtisk je kvalitní, stejně jako u mých obtisků jsou skupiny nápisů lakované zvlášť, ve vodě se oddělí. Přímo na papíře jsou malé nápisy těžko rozpoznatelné. Po nanesení na model je vše krásně čitelné. Z nějakého důvodu jsou nápisy ČSD a dvojky o dost výraznější než všechny ostatní nápisy. Nevím jestli šlo o záměr nebo chybu tisku.

Nápisy na rám jsou z jednoho kusu, doporučuji je střihnout na dva až tři  kusy a nanášet zvlášť

Dá se očekávat podle stavebnic vozů Es a Eas v mnoha verzích, že obtisky pro období před rokem 1968 s pětimístným číslem nebo i provedením pro léta před rokem 1950 s bílými nápisy a označením Ce budou následovat.

 

Rejdovnost náprav

Vůz ze stavebnice Detail má částečně otočné podvozky s „řízeným“ natáčením pomocí propojení strunou a polohy spřáhel, vůz SDV má pevné nápravy. Nabízí se ještě porovnání s vozem Kbkks od SDV s pevnými nápravami a Ibbhps či Gbgs od Tilliga s rejdovnými podvozky. Mám na kolejišti nejmenší poloměr 310 mm, ani jeden z vozů nemá při průjezdu problémy. Největší jízdní odpor v oblouku mají vozy Ibbhps a Gbgs od Tilliga, podvozky jsou zcela volně. U skutečných vozů se nápravy v oblouku mírně vytočí díky zkosené ploše kol, ale soudruhům z NDR zřejmě uniklo, že u modelu to takto fungovat nikdy nebude kvůli nepoměrně nižší hmotnosti, v oblouku se podvozek stočí přesně opačným směrem kvůli tření kola o vnější kolejnici.

Pokud tedy nemá vůz projíždět tramvajové oblouky, je rozdíl mezi SDV a Detail nulový. Velký význam mají volné podvozky v případě osvětlení vozu a tím nutného sbírání proudu. U pevných náprav vždy dojde k situaci, že jedno kolo je ve vzduchu.

 

Osvětlení

Ke stavebnici je možné koupit osvětlení od Zejmiho v analogové nebo digitální verzi. Výše zmíněné pevné vedení náprav není problém, kondenzátor zajišťuje dlouhý dosvit při přerušení napájení. Digitální verze umožňuje spínání dvou okruhů. Otázkou je, jestli není u skutečného vozu pouze jeden okruh pro všechny žárovky.

Instalace osvětlení je jednoduchá, barva světla vcelku odpovídá, hodně dělá nátěr interiéru. Nevýhodou je rozsah adres pouze 1 – 99.

Střechu je potřeba přilepit bez sebemenších spár, aby světlo neprosvítalo. Zkusil jsem oblepit vrch černou izolepou, na fotkách je vidět, že na několika místech to prosvítá. Chtělo by to nějaké neprůhledné lepidlo.

 

Porovnání hotového vozu s vozy Be a Dsd Detail

Madla a masky podvozků jsem si někam schoval, aby se to neztratilo… Horní trojice fotek bez blesku, dolní s bleskem

 

V soupravě. Jak vidno, vozy obou výrobců se dají bez problémů kombinovat, rozdíly jsou v provozu nepostřehnutelné.

 

Závěr

Stavebnice je kvalitní, stejně jako předešlé od SDV. Stavbu zvládne i začátečník.

Při porovnání postaveného vozu s vozem z konkurenční stavebnice ale nespatřuji žádné převratné vzhledové rozdíly, které by mě vedly k okamžitému zbavení se jednoho a postavení nového jako u modelu vozu Eas, kde původní tvarem neodpovídá předloze.  Jde zkrátka o dvě různé stavebnice téhož vozidla. Obě mají své výhody a nevýhody. Těšit se snad můžeme na služební vůz s vyhlídkovým oknem nebo vůz Be s 6 okny. Tyto verze firma Detail nemá.

Jedna zásadní výhoda vozu SDV tu ale je. Je jí nízká hmotnost. Ta je důležitá při provozu s parními lokomotivami, které obvykle neoplývají potřebnou tažnou silou. Provoz s delší soupravou ve stoupání tak není problém. Vůz váží 44 gramů, Detail má hmotnost 58 gramů.

 

Je však velká škoda, že i naši výrobci se soustředí při vývoji modelů na dublování modelů jiných výrobců. Už nejednou jsem se setkal s tvrzením, že když to má ten, tak just udělám to samé… Přitom je tolik vozidel, která nedělá nikdo. A i při tom dublování by byly předlohy, které by se daly udělat lépe, např. Falls (Wap), Gags, Hadgs nebo takové, které jsou sice kvalitní až dost, ale začátečník si na ně netroufne, třeba Bix (Balm) z leptu

 

Petr Smutek